Chvála pomalosti

Zapalte si svíčku nebo třeba františka, dejte si svařák a zahloubejte se společně se mnou a s námi. Co si k Vánocům přejete vy?

Za devět dní jsou tu Vánoce. A v obchodech už fičí zimní výprodeje. Jasně, to je logický, nervózní a nestíhající zákazník vždycky platí nejvíc, protože má pocity viny, že něco zanedbal a prošvihnul. Třeba zimu, že. Nechce se mi spojovat duchovno s prachama, ale nemůžu si pomoct. Když mi totiž někdo řekne, že mám být v klidu a užívat atmosféru, a zároveň dělá všechno proto, aby u mě vyvolal přinejmenším epileptický záchvat (všechno svítí, bliká a je neskonale bílé, i zuby prodavaček) a výčitky svědomí, pak tu něco nehraje. A tím nemyslím všudypřítomné vánoční písně a blikající, hrající a zajisté interaktivní hračky, který mě pronásledujou už i ve snu, i když nemám děti. Poetice navzdory jsou tak rozzářené dětské oči dané zkrátka tím, že se od nich odráží poslední svítící model nějaké moderní stvůry nebo dokonalý make-up panenky dorostenky, která má lepší hadry a nábytek, než kdy budu mít já. Teda pokud nesbalím Kena, dá rozum.

Cítím se nějak zavalená. V obležení všech roztomilých nezbytností, svícínků, vařeček, větví, ozdob, andělů, vůní a nádherných balení mám chuť leda tak uklízet. Abych si udělala víc místa. Pro sebe i v sobě. Nezdá se mi, že bych se k harmonii dopracovala tím, že bych se doma vytasila například s nádobím vydlabaným z borových šišek. Nejsem ani skřítek, ani malá šikulka. Takže bych jednak riskovala, že budu zbytky z lesních propriet luxovat až do března, a beztak by to skončilo jako originální biožrádlo pro zkřehlou lesní zvěř. Líbí se mi věci, co mají nápad a duši, ale v době, kdy snad i toaletní papír rolujeme s láskou, už nevím, čemu vlastně věřit. Lásku nacpeme všude – bydlíme s láskou, vaříme s láskou, pracujeme s láskou, nakupujeme s láskou. A mně přitom chybí něco jako zpomalíme s láskou (to by byl skvělej slogan na retardér) nebo válíme se s láskou. Nejsem líná, ani pohodlná, ale už mě nebaví být neustále tlačená k tomu být napřed a v křeči. Proč myslíte, že tolik lidí běhá? Buď zkouší zdrhnout, nebo vědí, že jinak, než v poklusu jednoduše nestíhají:)

A tak si přeju, aby se věci děly v ten správný čas. Zimu v zimě a hned na jaře tu vytouženou večeři s Jardou Jágrem:) A nejen tam být milá, vtipná, ladná, elegantní a krásná. Hlavně vnitřně, jak jinak.

Přeju si, abych tomu nahoře (ať už je to Ježíšek, šéf nebo domovník) nezacláněla ve chvíli, kdy se mnou má plány, kterým ještě nerozumím, protože je neobsáhnu. Však ono se to nakonec ukáže. A snad to bude dřív, než se z toho sama zjevím.

Přeju si být tam, kde mám být s těmi, se kterými tam chci být a kteří tam chtějí být se mnou. Chci si mít vždycky s kým dát kafe nebo třeba postavit sněhuláka.

Krásné Vánoce nám všem. Ať už adrenalinové a s koulovačkou nebo pomalé a s vaječňákem poblíž. Děkujeme, že jste četli, podporovali nás, zapojili se a byli stateční s námi.

Helena

 
 
 
 

Sledujte nás na sociálních sítích!