Hanka: Každý potřebuje místo, kde je v bezpečí

Jako mediální tváře kampaně Srdcerváči pro rok 2015 jsme se společně s mými dalšími dvěma kolegyněmi Helenou a Barborou zúčastnily dne nádherné adventní akce „ Zdobení vánočních perníčků“ v Domově pro osoby se zdravotním postižení v pražské Krči. Z pozice pracovního zařazení jsem letitá sociální pracovnice. K mé pracovní náplni patřilo po mnoho let i umísťování dětí do dětských domovů v případech, kdy se pro ně nenašlo jiné řešení.

Žiji na Vsetínsku, kde jsme měli v devadesátých letech i Dětskou psychiatrickou léčebnu v Brankách na Moravě. Bylo to jediné zařízení tohoto druhu v republice. Asi nejsem až tak správný profesionál, ale vždy jsem se snažila obejít diagnostický ústav, a děti jsem se snažila umístit přímo do domova rodinného typu, o kterém jsem věděla, že se tam děti mají dobře. A jak se to pozná? No například jsem šla chodbou ústavu s panem ředitelem, a z dětského záchodku volal tříletý chlapeček: „Ředitelu, já už su!“ A ředitel s omluvou zanechal jednání se mnou, šel dát chlapečka do pořádku a spláchnout WC. Asi cítíte, co tím chci říct, z dětí musí vyzařovat, že se necítí ohroženě, že se jim tam žije dobře.

A tento pocit jsem měla ihned, když jsem do areálu domova v Sulické ulici vstoupila. Vítal mě nádherně vyzdobený vchod a opodál v parku do červených barev vyvedený vánoční strom. Vstupní recepci s krásnou adventní výzdobou by domovu mohl závidět i luxusní hotel. Všechny pokoje ústavu byly vymalovány do příjemných, teplých barev. A to hlavní - ústav voněl, což skutečně nebývá obvyklé v zařízeních, kde se starají o mnoho ležících nebo inkontinentních klientů. Všechny kouty ústavu čišely čistotou. Na stěnách chodeb a pokojů, nástěnkách, okenních parapetech byly vystaveny nápadité práce klientů tohoto zařízení. Klienti byli pěkně upravení, ostříhaní, čistě oblečení, dokonce téměř všechna děvčata měla nalakované nehty lehkou růžovou barvou. Prostě dámy. Ve své profesní deformaci se všímám i toho, jak je s klienty jednáno. Zásadně tady na ně nikdo nezvyšuje hlas, stačilo položit lehce ruku na rameno, tiše promluvit a klient se uklidnil. Z chování obyvatel tohoto zařízení bylo patrné, že žijí v poklidném prostředí, a jsou zde spokojení.

Celé zařízení jsme si se Sdrcerváčkami prošly, uchvátila nás kavárnička v přízemí zařízení, kde se obyvatelé domova učí vařit kávu a podávat ji. Některým to trvá dlouhé měsíce, ale skýtá to možnost jejich zaměstnání. Zůstala jsem oněměle stát v dílně pro práci se dřevem. Šikovní obyvatelé domova zde vyrábějí dětské dřevěné koníky, krmítka pro ptáčky, prkýnka na krájení, z palet vyrábějí nábytek v podobě stolů, lavic nebo botníků. Překrásné byly malby na hedvábí, kterými se klienti domova pyšní. Viděla jsem také dílničku na výrobky z přírodních materiálů. V předvánočním čase byla místnost zaplněna adventními věnečky. A to není vše, co pro své obyvatele personál dělá, v brzké době chtějí otevřít relaxační místnost Snouvzelenu, která jistě obyvatele s psychickými poruchami lépe naladí.

No a teď to hlavní. Obyvatelé tohoto zařízení pro nás, Srdcerváčky, napekli perníčky ve tvaru různě velkých srdíček. Šly mi slzy do očí, když jsem viděla ty hromady srdíček… pro nás. A tak jsme se společnými silami všichni dali do zdobení perníčků, a že nám to panečku šlo!!! A než jsme tu sladkou práci zapili nealkoholickým punčem, tak už se do cvičné kuchyňky z chodby linuly vánoční zpěvy. Vyhrával orchestr složený z klientů domova. Hudebníci i zpěváci přesně reagovali na pokyny dirigentky, paní vychovatelky. Společně jsme zazpívali vánoční koledy, ale orchestr zvládl i tak náročné a krásné skladby, jako je Haleluja. Máváním zdviženými pažemi jsme se my, Srdcerváčky, snažily koncert oživit a rozpohybovat. Bylo to něco úžasného. Víte, jen ten, kdo pracuje s lidmi s psychickým postižením ví, jak těžké je upoutat byť jen krátkodobě pozornost takového klienta. A nacvičit hodinový, krásně moderovaný koncert klienty, to muselo dát obrovskou práci a trpělivost. Ale za ty rozzářené oči všech, protože to bylo velké vyvrcholení, velké finále náročných příprav pro celý domov, to určitě stálo.

Odjížděly jsme obklopeny přátelsky naladěnými klienty a já po očku sledovala, že u plotu zahrady jsou připravené nařezané stromečky pro pokoje, kde zůstávají klienti i přes vánoční svátky.

Večer jsem ujížděla ku Vsetínu čtyři hodiny vlakem a tmou, a stále jsem si vybavovala silné zážitky, které jsem toho dne díky tomu, že jsem se stala Srdcerváčkou mohla prožít. Děkuji.


Sledujte nás na sociálních sítích!