Helena: AKCE!

A tak si cvičím a soukromě úpím, když volá šéfová.

"Máš dneska čas?"
"Mmmmm ( = chtěla jsem jen cvičit a nevystrčit nos z domu)."
"No víš, že by za Tebou přijeli udělat krátkej rozhovor."
"Jako ke mně domů?"
"Klidně i domů."
"Ale tady je to maličký, vždyť je to jedna plus okno...Teoreticky by to šlo natočit v koupelně, to je největší místnost." :-)

Střih. Smích mě přechází. Při slově kamera totiž jako samička zdobná odhazuji tepláky a lovím přijatelnější kousek. A jdu si umejt hlavu. Když mám vlasy úplně mokrý, vylítne elektrika. Úplně totálně. V celém bloku. Aha. No jasně, pro sportovní look je "mokrý efekt" ideální. Namalovat potmě se lze pouze při stoji bokem v předsíni s jednou nohou v knihovně. Skvělý, tohle by měli točit. Ale to ještě nic není. Když nejde elektrika, nejenže není světlo, ale nefunguje internet (Šprtka nemá informace, pomoc),a ke všemu NENÍ KAFE!!!

Když dorazí údernický team, rychlým pohledem zhodnotí, že točili už v horších podmínkách a jako ideální lokace se jeví balkón. Následně dostanu krátký scénář. S tím jsem nepočítala. Měla jsem svou představu, ta neprošla.

Nevadí. Kdyby to byla nuda nebo příliš podbízivka, pořád můžu zavrávorat a spadnout z balkónu. A v letu by mi uschly vlasy...:))

AKCE ZASE aneb co nebylo vidět, a přesto to bylo:)

  1. Údernický team dorazil pěšky do pátého patra a poněkud zděšeně se mě ptali, jestli je běžné, že tu výtah nejede. "A to byste koukali, kdybych řekla, že tady, v bezbariérovém baráku, nejezdí výtah, abychom měli stálý přísun rehabilitace." Ups. Ani náznak úsměvu.
  2. Je o mně známo, že potřebuju cca půl hodinku na "rozehřátí." Když si "návštěva" nesundala ani kabát, měla jsem divný pocit, že spěcháme. Jsem vítací typ, takže bych dala kafe (kdyby šla elektrika) nebo aspoň vodu a pár rozesmátých vět. Tak ne, no. Vytřeštění jsme tak nějak všichni. "Oni" z humoru a z toho, že chci být parťák, "já" z toho, že abych mohla bourat mýty, jsem nejprv jejich hmatatelnou součástí, nevyřčenou.
  3. "Takže banner dáme na ten balkón." "No, ale je tam vidět hokejista z konkurenčního teamu." "Tak já ho budu clonit vlastním tělem, ne?"
  4. Nejde mi to, nějak koktám, protože nemám při rozhovoru partnera. Produkční mě chce povzbudit, a tak praví: "A přitom jste na tom medajlonku působila tak přirozeně. A uvolněně."
    a po chvilce.."No, ale tak my jsme cizí. A jsme u vás doma. To je trochu nestandartní situace." Trochu…:-)
  5. "No, ale Vy byste měla říct, že jste postižená, vždyť to na Vás není vidět! Kolega z loňského ročníku byl na vozíku, tak tam to bylo jasný"
    .
    ..a později: "Ne, neříkejte, že jste postižená, to zní divně." Jo, zní..a někdy i vypadá:)) Už vidím, jak se hlediště v komerční pauze baví tím, jak jim zcela neznámé děvče svěřuje, že je postižené. O lala.

A protože můj úkol bude předávat ceny hráčům, bavím se představou, jak si nasadím brusle a helmu, a s křišťálovou trofejí v zubech pojedu po břiše k nohám sportovce, a budu skandovat "Srdcerváči jedooooou!"

Helena Tutterová


Sledujte nás na sociálních sítích!