Lukáš Petr Tesař: fotky, Zen a handicap

Lukáš Petr Tesař je fotograf, který se zaměřuje na artovou fotografii, rád fotí s použitím denního světla a minimálně používá retuš. „Fotím lidi takové, jací jsou. Zachycuji kouzlo a jedinečnost okamžiku,“ říká Lukáš, který se narodil s defektem levého předloktí. To mu nahrazuje karbonová protéza, při práci ho to však příliš neomezuje. Letos se připojil také k Srdcerváčům – fotí pro ně.

Jak se dnes v Čechách fotí módní fotografie?

Jinak než ve světě. To, co je pro nás (a naše sousedy) definované jako fashion fotografie, je ve světě bráno s jiným názorem. Přec stále jsou tu některá media, která určují podobu fotografie. Podle mě porcelánovým panenkám a „plastic people“ čas odzvonil.

Máte zkušenosti z Velké Británie, jak je to tam?

Ten rozdíl je velký, s postprodukcí se tam pracuje jinak a výrazně méně, hodně se klade důraz na přirozenost. Stejně tak focení lidí se zdravotním handicapem je tam daleko běžnější než v Česku. Tady se to považuje stále za něco exotického, když se někdo se zdravotním handicapem pohybuje ve společnosti nebo něco nafotí, a nemyslím teď v rámci charity.

Sám o sobě říkáte, že jsi byl ve škole „šprt“. Teď, když máte skoro dva metry, se tomu na první pohled těžko věří…

Na základní školu jsem chodil na přelomu 80. a 90. let minulého století, v té době jsem tam byl jediný se zdravotním handicapem. Byl jsem typický šprt, účastnil se matematicko-fyzikálních olympiád, šla mi angličtina a humanitní vědy.  

Přesto vedení školy rodičům několikrát nabízelo možnost, abych přestoupil do Jedličkova ústavu, „kde bych se cítil lépe mezi svými“. To se mým rodičům samozřejmě nelíbilo, neviděli rozdíl mezi mnou a ostatními  žáky. Základní  školu jsem absolvoval  jako nadprůměrný student. A započal tím tak nevědomky změnu integrační politiky zdravotně postižených žáků na naší základní škole.  

Jaké bylo fungovat ve školním kolektivu, když máte viditelný zdravotní problém a výborný prospěch?

Navíc jsem byl ještě trochu otesánek, takže to byla docela vražedná kombinace a se spolužáky  jsem si poměrně užil. Asi každý víme, jak dokážou být děti zlé, a když to okořeníte ještě nějakým tím postižením, které vás postaví do role „třídního ořezávátka“, pak máte dokonalou scénu šikany a posměchu.

Ale co tě nezabije, to tě posílí. Takže každodenní snůška intrik a politikaření dala další rozměr do mých školních dní, a já se bavil. Naštěstí jsem se během střední a vysoké trochu vytáhl a přetransformoval svoji osobnost.

Když se rozpomenu na náš třídní sraz po patnácti letech, pobavilo mě, že někteří spolužáci byli schopni přiznat sami své chyby a omluvit za křivdy minulé, jež byly dávno zapomenuty.

Máte vysokou školu, umíte na sobě pracovat, jak se vám shánělo zaměstnání?

Otázkou je, co člověk chce od života, a důležité je si přiznat vlastní limity - na co stačí a na co ne. Různých zkušeností mám spoustu, ta nepříliš dobrá byla s jednou nejmenovanou firmou, kde jsem na koleni postavil celý online prodej obchodního modelu, působil jsem jako projektový manažér. Má pozice byla využívána v rámci náhradního plnění, přičemž jsem v pracovním dostával podstatně menší mzdu než kterýkoliv zdravý zaměstnanec na podobném postu.

Když jsem se proti tomu ohradil, řekli mi, že by bylo dobré, abych byl ticho, nebo že můžu jít. Tak jsem šel a začal se plně věnovat jak focení, tak podpoře lidí se zdravotním postižením a rovných příležitostí pro „nás“.

Co vy a sport?

Aktuálně se začínám aktivně věnovat wakeboardingu. Jsem rád, že se mi do začátku dostalo podpory organizace Wagter Sports Club co se týče vybavení, zázemí i možnosti tréninků pod profesionálním dohledem. Mám v plánu to v tomto sportu někam dotáhnout, není to jen ježdění na prkně na vodě, je to životní styl, který mi přirostl k srdci. Ve spolupráci s českou designerskou firmou ZasPas připravujeme speciální úchyt mezi pahýlem a hrazdou.

V rámci projektu Srdcerváči se u vás mohou lidé nechat nafotit, věnoval jste tento zážitek do jejich katalogu, ale děláte i kurzy focení, co tam učíte?

V rámci projektu Fotografie bez barier jsme uspořádali fotografický workshop pro lidi s postižením, kteří chtěli prohloubit své znalosti či se naučit něco nového o fotografii. Projekt byl realizován za podpory několika partnerů, a tak byl pro účastníky zcela zdarma.

Když dva fotí to samé, výsledek není nikdy stejný, a to dělá fotografii fotografií. Jde přeci jen o úhel pohledu a sebevyjádření. Jsem rád, že tím co děláme, si pomáháme a tvoříme lepší svět.

To zní jako život s duchovním přesahem…

Snažím se již nějakou dobu žít trochu v „Zenu“, beru život takový, jaký je. Přistupuji ke všem lidem rovným metrem a pozitivním přístupem. Vždyť život je přece tak krásný a jedinečný.

Máte dvě křestní jména, jste pokřtěný. Věříte v Boha?

Ano, jsem křtěný. Věřím v jednoho Boha, stvořitele všehomíru. Věřím, že smrt je jen další stupeň našeho vývoje na naší cestě.  Víra je mnohdy nepochopena pro dogmatické zkazky z historie lidstva.

Když jsem dospíval, vedl jsem ne zrovna spořádaný život, experimentoval  jsem, ublížil lidem, kteří mi důvěřovali, měli mě rádi, ale také jsem ublížil sám sobě.  Bylo pár věcí, za které jsem se nenáviděl a nedokázal si je odpustit. Skrze víru, jsem došel k „novému“ začátku. Tak byla započata další část mé cesty.

Jakou zakázku byste jako fotograf nikdy nevzal?

Obecně platí, že nefotím, co fotit nechci. Nemám rád zakázky typu „bez retuše, to prostě nejde a chtěla bych být dokonalá jako ta slečna v časopise“. S upřímnou omluvou a doporučením na vhodného fotografa musím pak konstatovat, že nejsem plastický chirurg ani grafik, ale pouhopouhý fotograf. Lidská krása se skrývá v přirozenosti a v přijetí sebe sama, to dělá jedinečného a dokonalého každého z nás.

 

Ondřej Hušek
Fota: archiv Srdcerváčů

 

Lukáš Petr Tesař

Je fotografem projektu LupeART (www.lupeart.cz) a ambasadorem společnosti Olympus pro Českou republiku. Mimo jiné se věnuje spolupráci s obecně prospěšnou společností Your Chance, kde působí jako mentor a fundraiser a pomáhá dětem z dětských domovů v startu do běžného života (www.zacnispravne.cz). V neposlední řadě patří k týmu Srdcerváčů (www.srdcervaci.cz) a pracuje na projektech Fashion bez bariér a Fotografie bez bariér.

Pokud chcete, aby vás Lukáš Petr fotil, můžete si v katalogu Srdcerváčů objednat focení s ním. Uděláte radost sobě, poznáte zajímavou osobnost a zároveň podpoříte zaměstnávání lidí se zdravotním postižením – Srdcerváče.

 


Sledujte nás na sociálních sítích!