Srdcerváč Marcel Hasch: Syndrom vyhoření trochu jinak

Do Deníku Srdcerváčů dnes píše gynekolog, prenatální genetik a Srdcerváč Marcel Hasch. Do projektu Srdcerváči se přihlásil i proto, aby se co nejvíce lidí dozvědělo, že žít se syndromem vyhoření není žádný med a že lidé, které tato nemoc postihne, nejsou žádní flákači, kteří se akorát vymlouvají…

Vyhořel vám dům. Horní patro na prach. Přízemí zůstalo jakžtakž pohromadě, naštěstí chladnička s jídlem netknutá. Je třeba zavolat statika, zda se v tom dá bydlet, nebo je to třeba zbourat a postavit nový dům? 
Možná to vypadá, že píšu hlouposti. Ne, ne! Stavím situaci podobnou syndromu vyhoření, tak aby to bylo co nejsrozumitelnější. Problematika je totiž poměrně složitá, pestrá a mnohými nepochopená a bagatelizovaná. 

Zákeřný a u každého jiný

Syndrom vyhoření je vlastně takový soubor příznaků, jako jsou sklíčenost, bezmocnost, nesoustředěnost, stažení se do sebe, nechuť stýkat se s lidmi jak v profesní tak soukromé sféře. Občas to míváme každý, znáte to. Hnusné deštivé podzimní ráno, před námi spousta úkolů a vůbec se vám nedaří vstát z postele. Jsou to příznaky ne nepodobné depresím, ale hlavní rozdíl tkví v tom, že syndrom vyhoření je vázaný obvykle na zaměstnání, a to taková, kde se den co den intenzivně stýkáte s lidmi. A pracovní přetížení. 

Následkem dlouhodobého stresu se pomalu, ale jistě, dostavují první příznaky, pak další a další. Kromě těch emočních, výše popsaných se obvykle přidávají i tělesné problémy. Rychlá unavitelnost, potíže se spánkem, jídlem, vysoký krevní tlak, bolesti na hrudi, někdy i poruchy vědomí. Tak jak jsme každý z nás unikátní, i syndrom vyhoření může být u každého trochu jiný, může mít i trochu odlišné projevy. 

A teď zpátky k vyhořelému domu. Je to opravdu hodně podobné, protože i barák může shořet celý a je to v pytli, anebo jen kousek a lze ho opravit. I tady je důležité, za jak dlouho přijede hasič a co ve finále řekne statik. Slovy naší problematiky: jak zavčas se dozvíte o tom, že trpíte syndromem vyhoření, v jaké jste již fázi. A následně odborník, obvykle psycholog či psychiatr, musí správně váš stav zhodnotit a začít pracovat na “rekonstrukci”. Někdy je třeba úplně změnit život i povolání - tedy postavit nový barák. Někdy stačí jen upravit denní režim, návyky, zvolnit v práci, více relaxovat. Tedy v případě shořelého domu rekonstrukce. 

Ale pozor! I když vám řeknou, že je možná rekonstrukce, klidně dům zbourejte a postavte nový. Samozřejmě za asistence odborníka. Někdy je to totiž mnohem lepší a velké životní změny přinesou svá pozitiva více než změny kosmetické. 

Sami to nedáte

Kdo hraje hlavní roli v problému? Vy! Je potřeba si uvědomit, že jak dolu, tak nahoru se dostáváte především vlastním přičiněním. Ale na druhou stranu, sami to nikdy nezvládnete! Proč? Protože hlavní roli alternuje vaše okolí. Přičiněním lidí kolem vás se opět dostáváte jak dolu, tak nahoru. Ale jak už jste jednou dole, hodně dobře si vybírejte ty, se kterými budete spolupracovat cestou vzhůru. Není to jednoduché, vím, ale dle mých vlastních zkušeností vůbec asi nejdůležitější věc, na které závisí rychlost a kvalita rekonvalescence.  

Mě shořela i ta lednička s jídlem, takže stavím nový dům, snažím se blízko toho původního. Myslel jsem, že stavba půjde rychleji. Obvykle, když už si myslím, že je téměř hotovo, spadne pár tašek ze střechy. Někdy dokonce celá střecha. Takže delší odpočinek a zase do práce! Vypadá to, že nakonec budu superodborník na rekonstrukci střech. 

Všem, kdo staví či rekonstruují, držím palce, ať se jim to podaří minimálně tak, jak si představují. Hlavně, prosím, nesnažte se stavět třípatrové vily s heliportem. Není to k ničemu! 

Marcel Hasch

 


Sledujte nás na sociálních sítích!