Srdcerváči 2017

Manfred Koller, ambasador

paralympijský vítěz ve stolním tenise a místopředseda představenstva ČMSS

Místopředseda představenstva Českomoravské stavební spořitelny Manfred Koller je ambasadorem našich Sedmi statečných – Srdcerváčů 2017. Stejně jako oni, i on je skutečným Srdcerváčem. Přes svůj handicap uspěl ve vrcholovém sportu a k tomu vybudoval skvělou kariéru ve finančním světě.
 

Jan Povýšil (35)… Život je někdy jako jízda na tobogánu

Jan Povýšil

...A ta nemusí být vždycky jenom sranda. Své o tom ví Honza Povýšil, který měl v patnácti letech na školním výletu do Itálie úraz na tobogánu, a od té doby je na invalidním vozíku. Přesto životem zdatně proplouvá dál. Doslova.

Vždy byl nadšený sportovec, věnoval se třeba pozemnímu hokeji. Úraz ho přivedl k plavání, kterému se profesionálně věnuje už dvacet let, a ještě tři roky ho čekají. Dnes patří ke špičce českých paraplavců. Zúčastnil se už pěti paralympiád a několika mistrovství, odkud si přivezl řadu medailí. V současnosti trénuje na paralympiádu v Tokiu.

Voda Honzu provází nejen při trénování, stala se jeho tématem i v dalším pro něj důležitém oboru - fotografii. Záběry zdravých i handicapovaných plavců z magického pohledu pod hladinou ho v této disciplíně proslavily.

K jeho profesi i sportovní kariéře ho přivedla náhoda. Jak sám říká, v patnácti si nemohl moc vybírat. A náhoda ho přivedla i k Srdcerváčům. Když zrovna neplave nebo nefotí, rád čte a věnuje se normálnímu životu: přítelkyni, kočkám, přátelům.

Honza trpí kvadruparézou 
Kvadruparéza je postižení celého těla způsobené poraněním míchy. Nejčastěji jde o ochrnutí obou dolních i horních končetin, poruchy svalového napětí nebo vegetativního systému.

 

Jan Tománek (30 let) … Sportovec profesí, duší i skoro nezničitelným tělem

Jan Tománek

Honza je důkazem toho, že když se narodíte s duší sportovce, nic vás od téhle vášně neodradí. Ani vážný úraz způsobený nepozorným řidičem. Před rokem 2002 studoval a slibně se rozjížděla i jeho cyklistická kariéra. „Úraz však mé ambice na nějakou dobu zmrazil. Když jsem definitivně přijal fakt, že už nikdy nebudu chodit, paradoxně se mi ulevilo. Přestal jsem se zabývat tím, co by hypoteticky mohlo nebo mělo být, a začal jsem znovu žít.“ Žít sportem, nabízí se dodat.

Začal „zvolna“, jako handbiker je několikanásobným mistrem ČR, vítězem Českého poháru a členem paracyklistického reprezentačního týmu. “Euforie z vítězství je poměrně krátká, rychle vyprchá. Miluju extrémy, potřebuji se vydat až na dno vlastních sil a posouvat své fyzické hranice.“ I proto se Honza věnuje také běžeckému lyžování na sledgi, na němž mimo jiné jako jediný Čech dokončil legendární závody Jizerská 50 a Vasaloppet 90! A nadto je v posledních letech proslulým triatlonistou, a tedy několikanásobným vítězem série závodů Ironman (1,9 km plaváníꓼ 90 km cyklistikaꓼ 21,1 km běh).

Honza je také sportovní manažer a lektor. Už o něm vyšla knížka a nebojí se jít příkladem všude tam, kde je to možné. „Chci ukázat, že handicap je skutečně jen tak veliký, jak velikým ho cítíme. Když se pro něco rozhodnu, věřím si a jdu si za tím. A když vidím, jak mě druzí podporují nebo jak je mohu inspirovat, vím, že přesně tohle mi dává smysl. Takhle jsem šťastný.“

Honza je paraplegik
Paraplegie je úplné ochrnutí poloviny těla způsobené poraněním míchy. Nejčastěji jde o ochrnutí obou dolních končetin, poruchy svalového napětí nebo vegetativního systému.

Jiří Adamík (52 let)… Překážky na trati ani v životě prostě nevidí

Jiří Adamík

Jiří toho v životě dokázal hodně. Plní si své sny, dělá, co ho baví a baví se tím, co dělá. „V Národním divadle se mi všechno nějak propojilo - filozofie, umění krásy, ekonomické a obchodní vzdělání i zkušenosti. Má povolání nejsou typická pro někoho s těžkou zrakovou vadou, ale já o tom nikdy tak nepřemýšlel.“ Jinak ale Jirka dumá o světě rád, hlavně na cestách a na běžeckých tratích. Kdysi běhal vrcholově kilometry na běžkách, dnes si víc dopřává dlouhé tratě a půlmaratóny po svých.

„Jsem rád s činorodými lidmi, kteří chtějí něčeho dosáhnout, být prospěšní, a zároveň vnášejí do života pohodu. K tomu bych chtěl motivovat i ostatní. Mám za to, že svět zdravých a handicapovaných se může příjemně prolínat, ono nejde odstranit všechny nerovnosti za každou cenu.“

Jiřímu život zdaleka neutíká jen zvesela. Před čtyřicítkou ho potkaly další komplikace s očima, na výsledek operací čekal přes rok. Krátce nato mu umřela životní partnerka a maminka jejich dětí. „Vím, že je to dlouho, ale vlastně se s tím potýkám dodnes. Od té doby se změnilo mé vnímání času. Žiju více v přítomnosti, i když to neznamená rezignaci na cíle a hodnoty, jen se na budoucnost tolik neupínám.“

Možná proto je Jirka instruktorem Jógy smíchu a věnuje se i divadelní improvizaci, touží si totiž zahrát před publikem. Těší se na nové životní etapy v práci i v soukromí, chce si zaběhat na mistrovství. „Neumím se zastavit, pořád něco tlačím kupředu. Ale protože vím, že láska, přátelství a spokojenost vyžadují vnitřní klid, čas od času se o něj cíleně snažím, abych hektickou aktivitou nezakrýval sám sebe.“

Jiří je prakticky nevidomý
Praktická nevidomost je stav, při kterém je schopnost vidění výrazně omezena, ale určité zrakové funkce zůstávají zachovány. Zrak není jako smysl zcela vyřazen a oči reagují na určité vjemy.

Nicole Fryčová (22 let)… Jediné, v čem neplave, jsou práva

Nicole Fryčová

Nicole proplouvá životem s grácií. A aby o tom nebylo pochyb, zamilovala si plavání. Když v roce 2007 získala svou první zlatou medaili na mistrovství republiky zrakově handicapovaných, vyhrála také v anketě Zlatý oříšek, která oceňuje mimořádně talentované děti. O rok později už pravidelně trénovala a závodila mnohdy i se zdravými soupeři.

„Za svými sny si jdu postupně, ale odradit se nenechám. Chci tak vlastně ukázat i ostatním, že mohou dokázat téměř cokoliv, a to bez ohledu na nedůvěru okolí, různé překážky nebo případná zdravotní omezení.“ V dalších letech tak Nicole sbírala medaile na mezinárodních plaveckých soutěžích, světových hrách i mistrovstvích. V roce 2012 pak zúročila své úsilí, a startovala v šesti disciplínách na paralympiádě v Londýně.

Nicole má spoustu zájmů a nyní studuje třetím rokem právnickou fakultu Univerzity Karlovy, takže sport na vrcholové úrovni ustoupil trochu do pozadí. „Láká mě porozumět právu a všem jeho souvislostem. Umím si například představit, že bych se v budoucnu mohla podílet na úpravě legislativy pro zdravotně postižené.“

Netrápí se tím, že skoro nevidí, ale uvědomuje si, že přichází o určitou volnost a že potřebuje dobře plánovat. A vážně si přeje, aby si lidé navzájem nekladli do cesty zbytečné bariéry, ať už reálné nebo v podobě předsudků. „Sním i o tom být znovu na paralympiádě nebo mít báječnou a prospěšnou práci, ale vlastně mi dělá radost i to, když se někdo při setkání se mnou rovnou představí, a já nemusím pátrat podle hlasu.“

Nicole je prakticky nevidomá
Praktická nevidomost je stav, při kterém je schopnost vidění výrazně omezena, ale určité zrakové funkce zůstávají zachovány. Zrak není jako smysl zcela vyřazen a oči reagují na určité vjemy.

Pavel Dvořák (36 let)… Záměrně ve skluzu

Pavel Dvořák

Pavel je kluk ošlehaný horami, takže když se do něčeho pustí, dotáhne to většinou stylově až na vrchol. V životě si hýčká to, co si zamiloval v dětství. „Odmalička jsem se motal na sjezdovkách a kopcích a pokoušel se přizabít na všem, co jelo. Takže když byla příležitost začít trénovat na monoski, vůbec jsem neváhal. A podobně to mám i v plavání.“ Pravidelné posilování, hodiny ve vodě a soustředění na ledovcích vedlo ke třem titulům mistra republiky a k dalším medailím na svahu i v bazénu.

Pavel zahazuje berle, kde se dá, a vrhá se i do dalších sportů. Na škole to byl florbal, teď je to jízda na handbiku a golf. Dostal ho i paragliding a nádechové potápění. „Jednoduše mě to baví, jinak bych to nedělal. I když motivace může být někdy i hezký účastnický tričko, ne?“ Utahuje si i z toho, že den má dvacet čtyři hodin. Stíhá totiž ještě být účetní, kulturní fajnšmekr, poznávat nové lidi a sedět hodiny za volantem při přejíždění mezi Prahou a Svobodou nad Úpou.

Pavel kdysi trávil s rodinou spoustu času i na okruhu a rallye. Dodnes se hodně zajímá o všechno, co má kola. A hlavně opravdu rád řídí, zatím jen své osobní auto. Na cestách má prostor v klidu přemýšlet. „Jsem teď vlastně na rozcestí. Tenhle rok nejspíš ukončím závodní kariéru, a tak se rozhoduji, kam dál. Zatím nevím, kde se usadit a čemu se věnovat naplno, nejen ve sportu, ale i v zaměstnání. Ale když začnu tím, že si konečně udělám vysněnej řidičák na kamion, tak to bude teprve jízda!“

Pavel má artrogrypózu
Artrogrypóza je vrozená nemoc charakteristická zejména ztuhlostí kloubů a vazivovatěním (fibrózou) svalů. Její příčina není známá.

Tomáš Mošnička (51)… Víc než by jeden člověk stačil

Tomáš Mošnička

Vzpírání, motorky, cyklistika, práce redaktora a zámečníka, rodina, dvě děti. Dohromady víc než by zdravý člověk stačil. Tomáš Mošnička na to stačí i na vozíku.

Sportu se odjakživa věnoval naplno, před úrazem v roce 1995 byl šestkrát na stupních vítězů v mistrovství ČR v sidecarcrossu. Po úrazu exceloval např. ve vzpírání, z nějž má třeba zlato v benchpressu na Mistrovství Evropy tělesně postižených, a řadu dalších medailí, drží několik českých rekordů a úspěchy slavil i v soutěžích se zdravými sportovci. Nyní se Tomáš věnuje cyklistice, v níž už v rámci České republiky vyhrál, co je možné. V roce 2014 se stal prvním handbikerem, který dokázal vyhrát Český pohár na silnici i na horských kolech během jedné sezóny. Proto se nyní zaměřuje na závodění na mezinárodní úrovni, čemuž věnuje veškeré úsilí.

Kromě nabitého sportovního programu zvládá Tomáš ještě práci redaktora webu „Žiju s handicapem“, navíc si přivydělává zámečnictvím. Ve volném čase se věnuje motorkám nebo rybaření, rád si užívá i sladké nicnedělání, na které ale většinou nemá čas. Mezi tváře Srdcerváčů se nehlásí poprvé, letošní sedmice sportovců pro něj byla jako stvořená.

Tomáš je paraplegik 
Paraplegie je úplné ochrnutí poloviny těla způsobené poraněním míchy. Nejčastěji jde o ochrnutí obou dolních končetin, poruchy svalového napětí nebo vegetativního systému.

Zuzana Nemčíková (55 let)… Podplukovnice, která má radost ze života v první linii

Zuzana Nemčíková

Zuzka je nenapravitelná životní optimistka. A taky armádní psycholožka a podplukovnice v záloze. Mnoho let připravovala vojáky na zahraniční mise, poskytovala poradenství a přednášela. Když jí v roce 2005 poprvé do života zasáhla rakovina, právě heslo „její“ brigády – Tam, kde jiní nestačí – v ní probouzelo sílu. „Žádný invalidní důchod! Tehdy jsem se rozhodla zasloužit si nosit červený baret, byla to pro mě otázka cti.“

V roce 2012 se s celou svou rodinou rozhodla začít běhat, vybrala si pětikilometrové trasy závodů RunTour. Běhala, i když se znovu potýkala s rakovinou a následky chemoterapie. „Není vlastně tak těžké přijmout fakt, že máte rakovinu a co všechno budete muset podstoupit, i když to uvnitř bolí. Mnohem horší je pak vyrovnat se s následky samotné léčby. Všechno je jinak než předtím. Vypadáte jinak, přemýšlíte jinak, už nezvládáte tolik, bojíte se. Ale nic z toho mi nezabrání, abych dělala to, co je moje přirozenost a co mám ráda. Běh.“ A tak si Zuzka vyběhala třikrát za sebou titul Zlatý Master.

Rakovina se Zuzaně do života stále vrací. Ale přinesla s sebou i radost z potkávání nových lidí, přednášení v pacientských organizacích, zdokonalování se v angličtině a sen o vlastní poradně a knize. „Jsem běžkyně, psycholožka, podplukovnice v záloze, mám onkologickou diagnózu a zdravotní znevýhodnění. Jsem také žena, manželka a matka. Ale nic z toho nevypovídá, jaká skutečně jsem.“

Zuzka má rakovinu
Rakovina je onemocnění, při kterém v těle dochází k nekontrolovatelnému množení určité skupiny buněk. Tím vzniká tzv. nádor, který nemusí být automaticky zhoubný. Pokud zhoubný je, napadá v těle okolní tkáně, zakládá další ložiska (metastázy) a pacient nakonec umírá na celkové vyčerpání organismu.


Sledujte nás na sociálních sítích!