Srdcerváči 2018

 

Projekt, který v Česku nemá obdoby

Rok Srdcerváčů 2018

 

O SRDCERVÁČÍCH

Srdcerváči jsou od roku 2013 výrazným fundraisingovým a osvětovým projektem Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP), který veřejnosti ukazuje, že zdravotně postižení chtějí a mohou pracovat a mnohdy stačí málo – dát šanci, pootevřít pomyslné dveře.

NFOZP vznikl v roce 2007 v reakci na tíživou situaci postižených při vstupu na trh práce. Jeho posláním je snaha tuto situaci pomocí různorodých prostředků neustále zlepšovat.

NFOZP je jedinou neziskovou organizací zaměřenou na zaměstnávání osob se zdravotním postižením (OZP), která chápe komplexitu překážek. Cíleně se tak věnuje nejen aktivnímu vytváření pracovních míst pro OZP, ale i osvětě a vzdělávání personalistů i vedení firem, které postižené zaměstnávají nebo se na to teprve chystají.

Tým fondu je složen z odborníků na právo, neziskový sektor, personalistiku, marketing, PR a účetnictví a pracuje převážně na dobrovolnické bázi. Součástí tohoto týmu jsou převážně osoby se zdravotním handicapem. NFOZP funguje také jako příprava pro zaměstnance, kteří v NFOZP začnou pracovat, zaučí se a pak kráčí do světa, vstříc dalším zaměstnavatelům.

 

KATALOG - DARY A ZÁŽITKY

Katalog Srdcerváčů obsahuje soubor jedinečných zážitků a darů,
které získáváme od firem, chráněných dílen i jednotlivců. Po celý rok nabízíme drobným i větším dárcům možnost, jak přispět na podporu vzniku pracovních míst pro lidi s postižením, a přitom získat něco jedinečného, co se jinde koupit nedá.

Během roku 2018 do našeho katalogu unikátních zážitků a dárků přibylo:

  • 25 nových druhů darů
  • 64 nových poskytovatelů zážitků

Zajímavosti:

  • V objednávkách se nejčastěji objevovaly skleničky s Braillovým písmem.
  • Ze zážitků se v objednávkách nejčastěji objevovala návštěva sklárny Rückl, návštěva Muzea iluzí nebo úniková hra od společnosti Hunter Games.
  • Celkem jsme poskytli 2 603 darů. Výtěžek z těchto aktivit jde především na podporu a propagaci ochranné známky
    Práce postižených.

 

KOLEKCE ORIGINAL BY SRDCERVÁČI

Vedle toho, že katalog byl naplňován dary a zážitky od externích poskytovatelů, jsme také pyšní na vlastní kolekci nazvanou Original By Srdcerváči. Ta má od roku 2015 své vlastní logo.

Pod touto značkou u nás najdete originální řadu skla s Braillovým písmem, která je vyrobena pouze pro Srdcerváče.
Tuto řadu pravidelně rozšiřujeme o nové produkty.

V rámci Original By Srdcerváči připravujeme i další nové originální kolekce.

  

NÁŠ WEB

Jsme především osvětový projekt, který ukazuje široké veřejnosti, že lidé se zdravotním postižením mohou pracovat ve vysokých manažerských funkcích nebo jako uznávaní specialisté. Náš web proto slouží nejen jako unikátní katalog zážitků a dárků, v němž si dárci za svůj finanční dar mohou vybrat neopakovatelnou odměnu, ale také zdroj informací o našich aktivitách.  

Na webu je k dispozici náš charitativní katalog s kolekcí produktů Original By Srdcerváči, dozvíte se na něm také o dárkových certifikátech Dobrý pocit a máte na výběr z mnoha originálních zážitků.

Dočtete se také informace o  projektu Zaměstnanec roku, což je jediné ocenění pro zaměstnance s hendikepem. V roce 2019 začínáme představovat Srdcerváče z naší komunity.

Dále jsou k dispozici aktuální zprávy a ledasco si můžete přečíst i o historii projektu.

 

SOCIÁLNÍ SÍTĚ

Od roku 2015 jsme aktivní na sociálních sítích Facebook a Instagram.

Na Srdcerváčském Facebooku informujeme o různých pracovních příležitostech, pořádáme soutěže, představujeme dárce zážitků a darů, sbíráme aktuality ze světa hendikepovaných, informujeme o aktivitách našeho NFOZP, Srdcerváčů a členů našeho týmu.

Na Facebooku máme přes 5 070 příznivců a na Instagramu přes 770 followerů.

Těší nás, že díky sociálním sítím oslovujeme s naším tématem zaměstnávání osob se zdravotním postižením stále více i mladých lidí.

 

NAŠI SRDCERVÁČI

Sama sobě hnacím motorem: Atletka Kačka Nováková se jednou chce postavit zpátky na vlastní nohy

Dvacetiletá Kačka Nováková se na pohled neliší od svých stejně starých kamarádek. Chtěla by vystudovat vysokou, mít zdravou rodinu. Nedávno si našla kluka. Aby své aktivity mohla dělat zcela bez zábran, chtěla by se postavit na vlastní nohy a invalidní vozík, který má od svých devíti let, nechat nadobro za sebou. Jak se žije atletce, reprezentantce ČR, která trpí vrozeným onemocněním?

Kačko, jak se ti přihodilo to, že jsi na vozíku?

Trpím vzácným onemocněním, které se jmenuje Cobbův syndrom. Jde o vzácné vrozené nedědičné onemocnění, kdy na těle vznikají viditelné angiomy (malé benigní nádory tvořené drobnými krevními či mízními cévami). v důsledku dochází ke špatnému okysličení tkáně a zároveň k přetěžování stěny vény, která není na takový tlak arteriální krve stavěná. v důsledku tohoto onemocnění může docházet k neurologickým deficitům nebo dokonce k paralýze. Celosvětově se o tomto onemocnění moc neví. v letošním srpnu je to 11 let, co jsem na vozíku.

Jak se ti daří vyrovnat s omezením pohybu, když jsi sportovkyně?

Nemyslím si, že by mě vozík nějak omezoval, naopak, přineslo mi to mnoho nových zkušeností a větší nadhled na můj život. Jako každá věc má svůj klad i zápor, tak i život na vozíku ti přinese nějaké pozitivní věci do života. Řekla bych, že mi vozík pomáhá dívat se na některé problémy z jiného úhlu pohledu, neberu ho jako překážku.

Vidíš v tom pozitiva…

Když jdeš na koncert, tak tě nebolí nohy z toho, jak někde postáváš (smích). Je to asi především ten nadhled nad životem, že mě nedostanou maličkosti, většinu všedních problémů jednoduše neřeším, a to mi otevřelo oči.

Léčíš se odmalička?

Ano, od svých pěti let jsem jezdila každý druhý rok na operace do zahraničí, jelikož naši doktoři tady v ČR nemají ponětí, co s tím dělat. v deseti letech jsem potřebovala dvě operace během dvou měsíců. Bohužel se druhá operace neuskutečnila, protože vyřizování u pojišťovny a s lékaři v ČR nešlo tak rychle, jak bylo třeba. Následně přišel očekávaný scénář, od deseti let jsem odkázaná na invalidní vozík. Necítím dolní končetiny.

 

KAČČINO DĚTSTVÍ A VOLNÝ ČAS

Jak vzpomínáš na své dětství?

Měla jsem nádherné dětství, musím přiznat, že dětská léta mi hodně chybí. Pocházím z malé vesnice jménem Podskot na Královéhradecku, odkud jsem každý den dojížděla na základní školu do městečka Sobotka. se svým bratrem, dvojčetem, jsme odmalička dělali veškeré aktivity spolu – od sportu až po stavění bunkrů a iglú... v Sobotce bydleli i moje sestřenice a bratranec, se kterými jsme byli téměř pořád.

Máš hodně aktivit, volného času nemáš na rozdávání. Co všechno děláš?

Potřebovala bych se roztrhat.. mám tolik věcí, které chci stíhat, akorát na to není čas.

Věnuji se hlavně sportu, reprezentuji ČR v atletice v hodu oštěpem a diskem. Ráda si zajdu do posilovny, zahraju tenis, jezdím na handbiku, florbal apod. Ráda posouvám své hranice a preventivně zlepšuju svůj zdravotní stav. Od října jsem nastoupila na Metropolitní univerzitu Praha, kde studuji obor Mezinárodní vztahy a evropská studia. Také od letošního roku pracuji na poloviční úvazek v NFOZP jako grafička.

V poslední době jsem se naučila také „mentální cvičení“, kde se vlastně snažím například prodýchat všechny části těla... Za volantem myslet na pohyb v nohou a vše se potom lepší.

Proč za volantem?

Protože denně strávím okolo 4-5 hodin na silnici, tak i tohoto času využívám.

Děláš toho hodně mimo rehabilitace. Ty stíháš?

Vzhledem k tomu, že mám tolik aktivit a povinností, tak už moc nezbývá času na fyzioterapii.

Ale podstupuju je alespoň jednou týdně. Není to snadné, protože je musím financovat z vlastních zdrojů. Pomáhají mi ale lidé z veřejnosti a teď jsem dostala od jedné firmy částku, která pokryje půlroční rehabilitace v jedné pražské neurorehabilitační klinice.

Lidé si asi myslí, že člověk na vozíku musí sedět jen doma. Jak to vlastně je?

Naopak, s přáteli podnikáme různé aktivity. Miluji navštěvování různých kaváren, zajdeme také do restaurace, kina, rádi navštěvuji památky, miluju přírodu. a dvakrát ročně jsem v zahraničí díky atletice. Byla jsem v Paříži, v Berlíně. Vloni pak v Itálii, na Kanárských ostrovech, v Londýně, v Dubaji. Nemám si na co stěžovat.

 

SVĚT HENDIKEPOVANÝCH, SVĚT SRDCERVÁČŮ

Co by se podle tebe mělo zlepšit v přístupu lidí k hendikepovaným?

Předsudky, předsudky, předsudky. Bylo by fajn co nejvíce lidí s hendikepem propojit s těmi „zdravými“. Ty uvozovky používám proto, že nemyslím, že my jsme nějak hendikepovaní nebo znevýhodnění... a když, tak jsou VŠICHNI! Jen na někom je to více vidět (smích).

Jak ses dostala ke Srdcerváčům?

Bylo to období po maturitě, začala jsem se shánět po práci a najednou mi zavolal jeden kamarád, se kterým jsem v dřívější době spolupracovala ohledně grafiky... On ve Srdcerváčích už nějaký ten měsíc pracoval. Do týdne jsem nastoupila.

Čeho bys ráda s tímto projektem dosáhla?

Rozšířit povědomí o světě hendikepovaných, změnit zaběhlý pohled na to, že lidé na vozíku, s postižením, jsou jen ti, co musí pobírat dávky. Mají skvělé nápady, chtějí studovat, jsou talentovaní stejně, jako další lidé. Chtěla bych, aby jim bylo umožněno dělat vše, jako to dělají ostatní.

Co je tvou osobní inspirací a tvým cílem?

Inspirací jsem sobě sama, to je jediný motor, který mě žene vpřed. Nepotřebuju nic dokazovat ostatním, chci splnit své sny. Nejsem typ člověka, který něco vzdává. Čím větší výzva, tím větší nadávání, ale hlavně mě to neskutečně baví. Pro mě bude výhra, až vstanu z vozíku, budu mít skvělou rodinu a hlavně zdravou a šťastnou!!!

 


Sledujte nás na sociálních sítích!