Víte, co mají společného proslulé pražské kavárny Café Na půl cesty, V. kolona a veganská restaurace Mlsná kavka? Ano, jsou v jedinečných prostorech, pořádají osobité kulturní akce, ale hlavně všechny patří k neziskovce Green Doors, která tak umožňuje trénink pracovních dovedností lidem s duševním onemocněním. Zpátky do života jim však téměř pětadvacet let pomáhá i jinak.

Doprovodit na úřady a zorientovat se v sociální a legislativní problematice, poškádlit mozek a potrénovat paměť, oprášit znalosti práce na počítači, popovídat si s odborníkem nebo sdílet své zážitky ve skupince lidí, kteří prožívají něco podobného. „Nejde jen o to nechat se popostrčit do zaměstnání a osvojit si vše, co s tím souvisí. Je důležité otrkat se i v jiných oblastech. Lidé s duševním onemocněním, kteří se na nás obracejí, mají tedy možnost vybrat si, co právě potřebují,“ uvádí Monika Šťastná Kohoutová, fundraiserka Green Doors. I proto zde spolupracují s odborníky z řad psychologie, psychiatrie, speciální pedagogiky, sociální práce a ergoterapie.„Druhým rokem je tu s námi také peer konzultant, tedy člověk, který si sám duševním onemocněním prošel a tuto svou zkušenost umí předávat dál.“

Green Doors je také modelovým pracovištěm pro stážisty z celé Evropy, opakovaně získává ceny v různých prestižních soutěžích a šíří povědomí o duševním onemocnění jednak přímo na svých tréninkových pracovištích, ale také v navazujících projektech. Patří sem například Čistá duše a její kampaň Udělej krok, Smysluplná káva, spolupráce s Nevypusť duši, výstava Prolomit stigma, každoroční Zodpovědná snídaně, volnočasové Čarodějnice a Kolonní hrátky a další. „Není jednoduché najít formu, jak důstojně informovat o duševním onemocnění a poukázat na to, že na prvním místě je vždy člověk se všemi svými schopnostmi a sny.“

Trénink pracovních dovedností v Green Doors

Velkou část aktivit přesto pokrývá vše kolem zaměstnávání. V Green Doors nabízejí pracovně právní konzultace a také kurz s nácvikem administrativy a základní legislativy při hledání místa. Jejich účastník tak například bude vědět, jak svému zaměstnavateli sdělit, že pobírá invalidní důchod kvůli duševnímu onemocnění. Může také začít zvolna nácvikem v jedné ze dvou tréninkových kaváren či v Mlsné kavce, případně pak už pracovat v některé ze spřátelených firem. „Když se člověk zblázní, tak s tím padají i úplně základní schopnosti, například vstát z postele, obléknout se, jít mezi lidi, mít nějaký elán a režim. V kavárnách s klienty znovu navodíme pracovní návyky a dovednosti. Neznamená to tedy, že všichni zůstanou kavárníci nebo barmani, mohou se pak věnovat i jiné profesi. Klienti si velice cení toho, že je naučíme lépe se vyrovnávat se stresem, do kanceláře nebo do zátěžových či vysoce odborných funkcí se ale zpravidla nevracejí. Nemoc jim totiž často přehodnotí nároky na pracovní život,“ upřesňuje Monika Šťastná Kohoutová.

Při zájmu o práci vždy probíhá informační schůzka mezi klientem a příjmovým pracovníkem. Na ní se proberou praktické věci jako náplň práce, plat, vzájemné představy a možnosti. Diagnóza také hraje roli, protože ne se všemi tu umějí nebo mohou pracovat. „V takovém případě ale klientovi doporučíme jiné neziskovky, kde se například na bipolárně afektivní nebo hraniční poruchy přímo specializují.“ Pokud obě strany souhlasí, naplánují se tři zkušební neplacené směny, a po nich následuje až roční spolupráce, respektive dvouletá v Mlsné kavce. „Vždy je zde možnost odejít dřív, přejít jinam, přerušit nebo se vrátit. Klienti v kavárnách pracují obvykle pod dohledem terapeuta, v Mlsné kavce je práce samostatnější a byznysovější,“ doplňuje Monika Šťastná Kohoutová. Zaměstnanci mají se svým patronem pravidelné schůzky, zůstávají určitou dobu v kontaktu i po odchodu jinam.

V roce 2016 pracovalo ve všech tréninkových pracovištích Green Doors sedmdesát čtyři lidí s duševním onemocněním, čtvrtina z nich po roce od ukončení rehabilitace zamířila na chráněný trh práce, zatímco více než polovina pokračovala na otevřený trh práce. „Výkonnost i pracovní motivace lidí s duševním onemocněním je vysoká. Nicméně průběh onemocnění je jako na houpačce a někdy je třeba se znovu začít léčit. I proto zůstáváme v kontaktu s klienty, kteří od nás odešli, abychom měli jistotu, že vše zvládají.“

Další souvislosti a možnosti podpory

V Green Doors také dělají hodně pro to, aby si zákazníci všechny tři podniky s osobitou atmosférou jednoznačně propojili se všemi aktivitami a posláním neziskovky. Před dvěma lety tedy spustili nové, krásně přehledné webové stránky v jednotném designu, podobný vizuál mají i obě kavárny, Mlsnou kavku sladí v nejbližší době. „Na kulturních akcích, které v kavárnách nebo v restauraci pořádáme, dáváme vědět, kdo jsme a co děláme. V V. koloně navíc máme novou síťařku, která o Green Doors informuje odborníky. Sami klienti pak o službách hovoří dál, nezastupitelnou roli hraje samozřejmě internet,“ říká Monika Šťastná Kohoutová.

Kromě již zmíněných projektů mají své místo i různé nízkoprahové aktivity, v Café Na půl cesty třeba veřejná lednička a veřejná šatna. Možností, jak se zapojit, šířit povědomí nebo podpořit činnost, je více. Třeba odevzdáním vratného kelímku v Caféčku, členstvím v Klubu přátel či nákupem přes stránky Givt.cz.

„Tématika duševního zdraví hýbe společností. Není totiž únosné donekonečna podávat vysoký výkon a být neustále dosažitelný, tento tlak válcuje i zdravé a odolné jedince. Každý čtvrtý člověk má nějaké duševní onemocnění, nárůst depresí je evidentní, psychiatři jsou zavaleni. S lidmi s duševním onemocněním se tedy budeme potkávat čím dál víc, a není třeba se ho obávat jen proto, že není na první pohled zjevné. Změny se ve společnosti projevují velmi pomalu, proto péče o duševní zdraví a otevřený přístup začíná hlavně u každého z nás,“ uzavírá Monika Šťastná Kohoutová.

Autorka: Helena Tutterová
Foto: archiv Green Doors