Honza: Na konci sezóny stejně nevím, co dřív

Máme jedinečnou možnost zastihnout Srdcerváče Honzu Tománka v trochu klidnějším období právě končící sportovní sezóny. Přečtěte si, jestli může Ironman vůbec někdy zvolnit.

Přiznám se, že poprvé v životě píši něco jako svůj deník nebo se o to alespoň pokouším. Reporty z proběhlých akcí, kterých jsem se zúčastnil v různých rolích, pro mě nejsou novinkou. Pravidelně jimi plním svůj web či stránku na facebooku, vytvářím tiskové zprávy, které distribuuji mediálním partnerům či vlastním sponzorům s cílem efektivní propagace. To vše je součástí mé každodenní práce vrcholového sportovce a sportovního manažera. Ale abych si systematicky psal ještě deník?

Pokud se ohlédnu o několik dní zpět, tak se chystám na start Poreč triatlonu v Chorvatsku, který je pro mě posledním startem a také pěknou sportovní tečkou za uplynulou veleúspěšnou sezónou. Závod probíhá víceméně podle představ a se svým výkonem i předvedeným časem jsem spokojený.

Sezóna je za mnou a co teď? Tělo si žádá odpočinek. Těším se, že budu mít chvíli volnější režim a systematický trénink vystřídá pravidelný a hlavně dlouhý spánek, kteří mi mnozí budou závidět. Ale co, mám na to nárok, ne? V letošním roce jsem se stal mistrem světa v 70.3 Ironmanu a několikrát překonal své osobní maximum na této distanci. Regenerace tak není výstřelkem, ale nutností.

Na cestě z Chorvatska postupně teplo střídá chladnější klima našeho mírného pásu a slunce se v následujících dnech objeví sotva na pár minut. Zima, déšť, vítr. Ještě že už je konec sezóny, protože teď by se mi ven už opravdu nechtělo! První dny bez tréninku si užívám, ale na kýženou regeneraci a spánek není optimální prostor.

Po sportovní sezóně sice odpočívá Honza Tománek – vrcholový sportovec, ale probouzí se Honza Tománek – sportovní manažer a lektor. Paradoxem je, že v obou zmiňovaných případech jde o mě. Zahajuji tak náročný dvouměsíční cyklus, během kterého chci vyřešit pokrytí finančního rozpočtu na následující sezónu, nové designy dresů, reklamního textilu a automobilu, nebo aktualizaci webu a propagačních materiálů.

Následující dny jsou stejně rozdílné jako obě mé zmiňované role. Úspěch a prodloužení jedné sponzorské spolupráce na další období vystřídá den, kdy je vše na levačku. Cesta do Prahy mi kvůli provozu zabere dvojnásobek času, navíc nemohu v centru zaparkovat. A jednání, které má být formalitou, se mění v nelítostný boj s realitou a nezájmem.

Aby toho nebylo málo, a já se snad na chvilku nenudil, pokračuji na univerzitu, kde mám přednášku o vrcholovém sportu handicapovaných. V první části přednáším podle připravené prezentace, což už je pro mě trošku rutina. Ve druhé části je pak volná diskuze, v níž mě studenti různorodými dotazy vůbec nešetří.  Právě to mě ale neskutečně baví!

Jedním jsem si jist. I když zdaleka nezmiňuji vše, co mám za sebou, a v posledních dnech padám na hubu, musím říct, že tento aktivní způsob života mě baví a naplňuje. Mám své cíle a sny, kterých si dříve či později dosahuji. A to, že občas nevím, co dřív, je nejspíš nutná daň.

Autor: Honza Tománek
Foto: archiv Srdcerváčů a Honzy Tománka

 

Chcete podpořit Srdcerváče a vše co dělají?
Vyberte si jako odměnu za váš finanční dar unikátní zážitek nebo dárek v srdcerváčském katalogu: www.srdcervaci.cz.

 

 


Sledujte nás na sociálních sítích!