Nicole: Ne každý vidí černočernou tmu

Nicole tentokrát v deníku vyvrací některé mýty o zrakovém postižení a nabádá i ke konkrétním krokům a vzájemnému respektu a všímavosti. A nejen proto je Srdcerváčka, děkujeme za otevřenost a sílu k osvětě!

Na následujících řádcích se pokusím čtenářům vyvrátit natolik v ČR zarytý omyl, kterým je představa, že všichni lidé s bílou holí jsou pouze ti, kteří nevidí vůbec nic a ostatní jsou simulanti, kteří předstírají, že nic nevidí, přitom 90 % těžce zrakově postižených je schopno alespoň v malé míře vnímat určité zrakové vjemy okolního světa. K pokusu o vyvrácení tohoto stereotypu mě vedou mé vlastní zkušenosti se životem s těžkým zrakovým postižením, konkrétně snížená zraková ostrost v kombinaci se značnými výpadky v zorném poli). V další části článku se věnuji častým překážkám a situacím, se kterými se člověk s těžkým postižením zraku každý den setkává.

Bílá hůl slouží i těm, kteří jsou svým zrakem schopni vnímat ještě nějaké vjemy, i když v dosti omezeném rozsahu

V České republice žije odhadem více než 100 tisíc lidí se zrakovým postižením (ani s pomocí nejlepší možné korekce - dioptrickými brýlemi, nejsou schopni vidět zcela normálně), z tohoto množství je zhruba 10 tisíc lidí s těžkým zrakovým postižením, které přináší každodenní značné obtíže v běžném životě.

Dá se říci, že co člověk, to trochu odlišné poškození zraku, těžko budeme hledat dvě osoby s naprosto totožným rozsahem zrakového postižení. Většina zrakových vad obvykle postihuje dvě oblasti vidění – zrakovou ostrost a/nebo zorné pole. Podle větší či menší ztráty zrakové ostrosti a výpadcích v zorném poli se zrakové postižení klasifikuje dle WHO (Světové zdravotnické organizace) do 5 odlišných kategorií (střední slabozrakost, silná slabozrakost, těžce slabý zrak, praktická nevidomost a úplná nevidomost).

Ztráta zrakové ostrosti se může projevovat v různé intenzitě – od mírného rozostření obrazu, přes značně rozmazané vidění (představte si pohled přes několikrát přeložený mikroténový sáček či hodně špinavé okno), až k úplné ztrátě schopnosti rozeznat i sebevětší předměty, tento člověk potom ještě může rozeznávat světlo a tmu nebo vůbec nic, totéž je u poškození zorného pole, poškozena může být část zorného pole, kdy má daný člověk výpadek v horní, dolní, pravé nebo levé části vidění, dále výpadky rozmístěné po celém zorném poli (představte si sýr ementál, který kdyby se přenesl na vidění, tak pouze díry jsou nepoškozené zorné pole), někdy se ztráta zorného pole objevuje v centrální části vidění, kdy je člověk schopen používat pouze periferní vidění a naopak někdy zůstává zachováno pouze centrální vidění a periferní nikoliv, této zrakové vadě se říká tzv. trubicové vidění (představte si pohled prostřednictvím úzké trubičky). Zraková ostrost a zorné pole mohou být postiženy samostatně, ale i v kombinaci (ztráta zrakové ostrosti v kombinaci s výpadky v zorném poli). Uvádí se, že osob, které nevidí absolutně vůbec nic (nesprávně se dá říci, že vidí pouze tmu), je cca 10 % ze všech těžce zrakově postižených. Pokud se tedy na ulici potkáte s člověkem, který bude v ruce držet bílou hůl, nemůžete se hned domnívat, že tento člověk vůbec nic nevidí, mnohem pravděpodobnější je, že je schopen na krátkou vzdálenost rozeznat obrysy velkých předmětů, vnímat pohyb, světlo, dokonce není vůbec výjimečné, že je těžce zrakově postižený člověk, který při chůzi používá bílou hůl schopen číst i větší text, pokud jej má v těšné blízkosti očí (nedivte se tedy, pokud zrakově postižený například vyndá mobilní telefon a bude jej v blízkosti očí ovládat) nebo v případě trubicového vidění, jsou schopni číst text i z větší vzdálenosti jako člověk bez zrakového postižení, protože jak již bylo řečeno výše, centrální vidění mají tyto osoby neporušené, ale v důsledku velmi malého zachovaného rozsahu zorného pole se nejsou schopni pohybovat v prostoru bez pomoci bílé hole a ostatních orientačních pomůcek.

Platí tedy, že těžce zrakově postiženým v žádném případě není jen člověk, který má na očích tmavé brýle, v ruce bílou hůl a je doprovázen vodícím psem a ti všichni ostatní, kteří projeví, že ještě něco málo vidí, jsou pouze simulanti, kteří předstírají, že nevidí, tak to rozhodně není, zkuste si představit pohled přes sýr ementál, jehož díry jsou ještě překryty přeloženým mikroténovým sáčkem, možná něco málo uvidíte, ale budete se schopni normálně pohybovat po rušné ulici nebo v MHD? Určitě ne!

Kontakt s těžce zrakově postiženým

Při kontaktu s těžce zrakově postižným, ať už na ulici nebo v interiéru, byste vždy měli k danému člověku přistoupit, oslovit jej, aby věděl, že skutečně hovoříte na něj a případně mu nabídnout pomoc, nikdy však svoji pomoc nevnucujte, ve většině případů těžce zrakově postižený zná trasu, po které se pohybuje, proto když na něm vidíte, že se pohybuje suverénně, není žádoucí mu pomoc nabízet, pokud bude daný člověk tápat, vypadat, že si neví rady, neváhejte pomoc nabídnout.

Pokud budete těžce zrakově postiženého někam doprovázet, převádět přes vozovku, nabídněte mu své rámě a jděte o krok před ním, chůze je pak mnohem komfortnější než když zrakově postiženého tlačíte před sebou nebo mu dokonce začnete sahat po bílé holi a hýbat s jeho rukou, věřte, že to je velmi nepříjemné.

Nemějte z kontaktu strach, když se budete chovat přirozeně a budete těžce zrakově postiženému naslouchat, určitě nic nepokazíte. Jestliže Vaši pomoc jeden těžce zrakově postižený odmítne nějakým nevhodným způsobem, nevzdávejte pro příště nabídnutí pomoci, je to stejné jako u lidí bez postižení, každý je odlišný, každý má různou náladu atd., bílá hůl netvoří osobnost, pouze pomáhá při orientaci v prostoru!

Velmi časté překážky v každodenním životě člověka s těžkým postižením zraku, které si možná ani neuvědomujete

1. MHD – velmi stresující a nepříjemné je, když čekáte na zastávce, do zastávky přijede vůz MHD, zrakově postižený zmáčkne příslušné tlačítko na speciální vysílačce (VPN), která aktivuje majáček umístěný na vozu, který informuje o čísle a směru dané linky, velmi často se však stává, že majáček se neaktivuje a žádné informace o dané lince nesdělí, důvodem je, že řidiči majáček ztlumí, vypnou atd., další stresující situací je, když těžce zrakově postižený čeká na příjezd potřebného spoje, ale v této zastávce zastavují vozidla MHD za sebou, těžce zrakově postižný si chodí stoupat do přední části zastávky k označníku, pokud zde stojí s bílou holí, tak zde musí zastavit každý vůz MHD a tudíž není možné, aby bez znovuzastavení projel, realita je však taková, že vozy již podruhé zastaví u označníku jen málokdy, těžce zrakově postižení o voze stojícím za prvním vozem v zastávce nemohou vědět, neváhejte, prosím, v těchto zmíněných situacích sdělit zrakově postiženému informaci o čísle a směru linky, a také že jiný vůz stojí opodál, věřte, že to velmi usnadní cestování a těžce zrakově postižený danou informaci přivítá!

2. Přemístění zastávky, náhlé překážky v cestě – u problematiky se zastávkami MHD ještě chvilku zůstaneme, často se, nejen ve velkých městech, stává, že zastávka z důvodu oprav změní stanoviště, i tato situace je velmi nepříjemná, není možné se každý den informovat, jestli není plánována nějaká změna, zastávka je přemístěna často jen o pár desítek metrů jinam a na původní zastávce je papír s informací, ten si však těžce zrakově postižení nemohou přečíst a tudíž informaci o změně se mohou dozvědět pouze od kolemjdoucích, mějte to, prosím, na paměti a opět neváhejte nabídnout pomoc! Výkopy uprostřed cesty, nenadále zahrazení cesty a jiné překážky jsou také vážným problémem pro samostatně jdoucího zrakově postiženého, pro kterého může být obtížné se dané překážce samostatně vyhnout, i zde neváhejte s nabídnutím pomoci.

3. Ne všichni těžce zrakově postižení umí číst Braillovo písmo – Mnoho lidí a institucí se domnívá, že když poskytnou informace, plánky, jídelní lístky atd. v Braillově písmu, tak že pomohou těžce zrakově postiženým nejvíce jak jen mohli, avšak opak je pravdou, čím dál tím méně těžce zrakově postižených umí číst bodové Braillovo písmo, důvodem jsou moderní technologie (počítače, mobily s hlasovým výstupem, audioknihy atd.), ale také fakt, že hodně těžce zrakově postižených získalo svůj handicap až v průběhu života a Braillovo písmo se již nebyli schopni naučit, dále také těžce zrakově postižení integrováni do běžných škol, kde se Braillovo písmo neučí. Mnohem lepší by tedy bylo, kdyby instituce měli informace v digitální podobě nebo případně na nějakém druhu hlasového panelu. Neočekávejte tedy od každého těžce zrakově postiženého, že ovládá techniku čtení a psaní Braillova písma.

4. Vyvolávací systém na poštách, úřadech, v bankách, zdravotnických zařízeních a ostatních institucích -  systém, který má zjednodušit určování pořadí čekajících je založen na vizuálních schopnostech, které těžce zrakově postiženým chybí, přijdou-li na úřad, na poštu nebo do zdravotnického zařízení, musí se spolehnout na pomoc od druhých, sami si nedokážou poradit, protože systém není ozvučen, absurdní přitom je, že na často dotykové obrazovce (žádné hmatné prvky), která slouží k vydání pořadového lístku, je políčko pro osobu se sníženou schopností orientace a pohybu, těžce zrakově postižený si tuto možnost nemůže bez cizí pomoci vybrat!

5. Nedokážu si zapamatovat 1000 hlasů a přidělit je všechny správně k jejich nositelům – sami si zodpovězte otázku, podle čeho poznáváte lidi, které potkáváte na ulici, v zaměstnání, ve škole, na sportovištích, všude. Zcela jistě je to především na základě jejich podoby, ke které však potřebujete dobrý zrak, když nemůžete poznávat na základě podoby, zbývá se spolehnout pouze na hlasy a někdy, pokud je osoba v dostatečné blízkosti, tak i na obrys jejího těla, který Vám toho však moc nenapoví. Je proto dobré se vždy při kontaktu s těžce zrakově postiženým představit a předejít tím váhání a nejistotě na straně zrakově postiženého, která plyne z nejistoty, s kým zrovna hovoří a někdy to může zjišťovat z kontextu debaty i několik minut (v lepším případě), v horším případě za celou dobu setkání nezjistí, s kým hovořil a není vždy nejvhodnější chvíle na to, ptát se ,,A kdo vlastně ty jsi?‘‘ Představte se, prosím, těžce zrakově postiženému, předejdete tím nepotřebným trapným situacím a setkání bude mnohem příjemnější pro obě strany!

6. Filmy v původním znění (aneb trend poslední doby) – vybrala jsem také jednoho zástupce ze světa kultury a volného času, drtivá většina nových, nejen zahraničních, filmů, které jsou promítány v kinech, jsou v původním znění doplněny o české titulky, původní znění je určitě skvělá věc, ale kdybyste neměli k filmu ve finském původním znění k dispozici české titulky, a zrovna nepatříte mezi ty, kteří ovládají finštinu bravurně, tak byste si jej asi zrovna moc neužili. Těžce zrakově postižení na titulky nevidí nikdy a všechny jazyky světa rovněž opravdu neovládají, tento fakt je vyřazuje z možnosti užít si film. V dnešní době převratných technologií by přitom nebylo nic jednoduššího než rozdat u vchodu do velkých kin speciální zařízení se sluchátky, ze kterých by zněl dabing a případně i popis filmu. Podobná kina fungují v ČR asi jen tři a z toho nastálo žádné v Praze.

7. Požadavek perfektní znalosti cizích jazyků v zaměstnání – jelikož by se tento článek měl věnovat i oblasti zaměstnávání, rozhodla jsem se zmínit požadavek na zaměstnance dokonale ovládat alespoň jeden světový jazyk (přitom se nejedná o zaměstnání, kde se bude denně používat, někdy není potřeba ani jednou za rok), pro mnoho lidí to může být jediná překážka pro nezískání dané práce. Zvláště potom pro těžce zrakově postižené může být, s dostupnými metodami výuky cizích jazyků, velký problém osvojit si cizí jazyk na vysoce odborné úrovni a pouze z tohoto jimi nezaviněného důvodu mají vážný problém se sháněním vhodného zaměstnání. Zaměstnavatelé by si měli uvědomit, zda je požadavek znalosti cizích jazyků pro výkon povolání v jejich společnosti opravdu natolik nezbytnou záležitostí!

Výše je výčet pouze vybraných problémů a překážek, se kterými se i já setkávám den co den, přitom k odstranění mnohých by stačilo jen velmi málo, mnohdy by stačila pouhá ohleduplnost s trochou empatie, které mnohým lidem tolik chybí.

Doufám, že Vám tento článek přinesl něco nového a užitečného, a při Vašem příštím kontaktu s těžce zrakově postiženým člověkem už budete vědět, jak k němu přistupovat a především, že ne každý s bílou holí nevidí ze svého okolí vůbec nic a dokáže pomoci ve svízelných situacích, které si vidící mnohdy ani neuvědomí, že mohou představovat vážný problém.

Autorka: Nicole Fryčová
Foto: Archiv Srdcerváčů

 

Chcete podpořit Srdcerváče a vše co dělají?
Vyberte si jako odměnu za váš finanční dar unikátní zážitek nebo dárek v srdcerváčském katalogu: www.srdcervaci.cz.

 

 


Sledujte nás na sociálních sítích!