Máte rádi květiny, ale nenazdobíte si je tak, jak byste chtěli? Přečtěte si, co umějí vykouzlit v Aranžérii, kde vám nejen květiny a dekorace připraví lidé s epilepsií. Aranžérie je také jedna z organizací, která zářila při zahájení kampaně Srdcerváči na piazzettě Národního divadla.
Chvilku pátrám, ale ani tak v Kamýku nemůžu najít správnou ulici. Když jsem ztracená podezřele dlouho, ujme se mě místní babička. Na adresu se nechytá, ale když řeknu Aranžérie a květiny, rozzáří se. Okamžitě mě nasměruje a ujistí, že tam se mi bude moc líbit, protože „holky jsou šikovný a kytky krásný.“ Možná by se to dalo říct i obráceně, říkám si, když vcházím do domu a ucítím nádherně čerstvou přírodní vůni.
„O společnosti „E“ jsem se dozvěděla z měsíčníku Aura, který mi z ordinace lékaře přinesla maminka. Uvítala jsem zkušenosti ostatních, co mají také děti nebo blízké trpící epilepsií. V ordinacích se totiž často v rychlosti dozvíte fakta a medikaci, ale na všechno ostatní přicházíte za pochodu. A sami narazíte na různá tabu a strach, protože o epilepsii se zkrátka nemluví,“ uvádí Martina Havlová, vedoucí a koordinátorka Aranžérie.
Společnost „E“ a začátky Aranžérie
Společnost „E“ je nezisková organizace, která již dvacet pět let podporuje lidi s epilepsií a jejich blízké. Usiluje o osvětu a destigmatizaci tohoto onemocnění, v médiích například dokumentem Upadni a choď. Poskytuje odborné sociální poradenství a s tím související fakultativní a aktivizační činnosti. Martina Havlová tu od roku 2005 pracovala jako organizační pracovník, zajišťovala chod kanceláře, vzdělávací programy a různé pobyty. A zapojila se i do pravidelných klubových aktivit, kde prvně učila klienty vyrobit si vlastní květinové dekorace.
„Postupně jsme se novými technikami v aranžování zdokonalovaly. Květiny jsme připravovaly i jako poděkování firmám, které podpořily Společnost E. Aranžérie jako sociální firma tak v roce 2011 postupně vznikala hlavně z našeho nadšení a velké spokojenosti těch, pro které jsme dekorace vytvářely a kteří nám za výrobky chtěli zaplatit. Nešlo o nic cíleného nebo promyšleného,“ upřesňuje Martina. Ohromný vklad do celého podnikání pak představuje i nemovitost, která patří Společnosti E a v níž Aranžérie sídlí.
Zaměstnanci Aranžérie také pořádají kurzy pro veřejnost nebo workshopy přímo ve firmách. Mnozí z nich tak prvně vystupují v nové roli – mluví otevřeně o své nemoci a učí druhé aranžovat. Přitom si uvědomí, že umějí něco, co neovládá každý. A naopak. „Hodně nových zákazníků k nám přichází na základě referencí. Těší nás, že jsme vnímáni jako profesionální floristická dílna. To, že tu pracují lidé s epilepsií, je k tomu přidaná hodnota, která mi osobně dává velký smysl,“ říká Martina.
Jak to chodí v Aranžérii
Původní plán, že se do tvorby zakázek Aranžérie bude moci zapojit každý klient Společnosti „E“, vzal poměrně rychle za své. Přece jen je potřeba být kreativní, mít cit pro konečný výrobek a hlavně stihnout určitý objem výrobků poměrně samostatně. Ve všední dny tak společně s Martinou nebo druhou koordinátorkou přicházejí podle domluvy aranžovat čtyři kolegyně. Další čtyři spolupracovnice s těžší formou epilepsie k tomu jednou týdně v klidném tempu tři hodiny vyrábějí drobné dekorativní předměty a dárky. Celý tým doplňují ještě dvě zaměstnankyně z kanceláře.
„Sešly se tady holky stejného ražení, v podobném věku i životním období. Vidíme výsledky své práce a míváme hezkou zpětnou vazbu. Při tvorbě si můžeme povídat a navíc pracujeme s přírodními materiály, což nás ještě víc dobíjí. Jediný, koho to tolik netěší, je můj muž. Často totiž převážím ve vyluxovaném autě třeba lišejníkové větve,“ směje se Martina.
Podobný pohled potvrzuje i Majda Dejlová, keramička a jedna ze zaměstnankyň, která právě připravuje dekorace na kongres. Práce v Aranžérii ji hodně zklidnila, baví ji celková harmonie výsledných květinových kompozic, ale i ta v týmu. Koordinátorky Martina s Marcelou totiž umějí podle jejích slov vést lidi, citlivě zadávat úkoly i odhadnout, kdo co zvládne.
„Epilepsie se u mě projevuje silnými bolestmi hlavy a nesoustředěností. Léta jsem si připadala jako hypochondr – nemám záchvaty, nic není vidět, tak si asi něco namlouvám. Také jsem měla za to, že jsem se po dětech z epilepsie vyléčila. Setkání s odborníky ze Společnosti „E“ a s holkama tady mi zodpovědělo spoustu otázek. Měním se, a mám práci, ve které je mi hezky,“ popisuje Majda.
Krásně čistá práce
V Aranžérii dělají jakékoliv výrobky spojené s květinami – malé kytičky, svatební kytice, výzdoby i dekorace. Objem zakázek se v průběhu roku mění. V lednu a únoru probíhají různá předávání cen, hodně hektické jsou také Velikonoce. Prázdniny patří nejčastěji svatbám, nejvíce tvoření je tradičně na Dušičky a o Vánocích. K tomu je třeba počítat s pravidelnými zakázkami, například květinami do firem nebo zbožím do stánků na trzích. Při velkém pracovním náporu přicházejí pomáhat dobrovolníci a milovníci aranžování.
„Aranžováním bych se už mohla živit i sama, ale i když je to někdy nápor, samotnou by mě to nebavilo. Takhle mě těší radost zákazníků, i to, že se při instalaci výzdoby podívám do míst, kam bych se vůbec nedostala. Všechny výrobky jsou vizitkou celého báječného týmu Aranžérie a přesně tak to má být,“ uzavírá povídání Martina.
Když jsem přicházela, odnášela Majda ven kobylku, která skočila z květiny Martině do vlasů. A když jsem odcházela, sundávala ze mě pavoučka. Takže opouštím Aranžérii bez brouků a pochybností a s čistou hlavou. Doslova. Uprostřed hektického dne ve městě je to téměř zázrak. A to jste ještě neviděli ty kytky!
Autorka: Helena Tutterová
Foto: Helena Tutterová a archiv Aranžérie