Srdcerváči v cílové rovince

Od začátku září jsme věděli, že v půlce ledna končíme. Jen nás nenapadlo, že to uběhne tak rychle. Děkujeme, že jste byli stateční s námi!:)

Právě čtete poslední deník Srdcerváčů, poslední deník z kampaně Sedmi statečných. Je to tu jako při každém konci – dost nostalgie i bilancování, v našem případě i nezbytného balancování. Chtěla jsem být osobní, poodhalit trochu z našich opravdových dojmů. Něco jako že jedno oko nezůstane suché. A ono fakt nezůstalo, protože jsem z nasávání atmosféry a dojmů chytla i nějakého bacila. Takže kdyby něco, slzím hlavně kvůli tomu. Fakt. Přece nebudu smutná z toho, že jsou změny v sestavě, to se přece v týmu stává. Všechno proto, aby zavál svěží vítr a přišel nový směr, což je přece jenom dobře. Takže já teď svou zimnici svedu na něco jiného, heč, vlastně hepčí!

Vy, co jste nás sledovali, víte, že jsme to celé podnikli z mnoha důvodů. Třeba proto, že nějak věříme tomu, že když už se nám v životě něco přihodí, a my máme ve vínku nějakou tu diagnózu nebo nemoc, tak to není samo sebou. Takže se s tím nejdřív popasujeme, pak k tomu zaujmeme nějaké to stanovisko a životní motto, a nakonec zjistíme, že hledat v tom hloubku význam nemá, protože nám nikdo nezaručí, že se z průzkumu vyškrábeme včas a vcelku. Tak si to zjednodušíme na to, že když už jsme stejně nějak vidět, tak budeme i slyšet. Najdeme si lásky, životní partnery a koníčky, a zkrátka se začneme projevovat po svém. Protože nechceme sedět (nebo samozřejmě i ležet) v koutě, protože nechceme zůstat sami a protože životní radost neplyne z dokonalosti těla nebo předem nalinkovaného životního scénáře.

Radost je být součástí něčeho, co je větší než my sami. Což je obrovské klišé, já vím, ale berte v potaz, že mám prakticky horečku. A projekt Srdcerváči nás v mnohém přerůstal, protože ovlivnil dost lidí a pomohl spoustě těch, co jen potřebovali dodat odvahu. Odvahu vykročit do nové profese, do blízkého sportovního klubu nebo třeba do ordinace, odvahu chopit se svých snů a pustit se svých zajetých čtyř stěn či obav.

To se nám povedlo, a my za to děkujeme i vám. Vám, co jste se zapojili, sdíleli, fandili, vybírali z katalogu nebo jinak převzali štafetu a inspirovali k tomu další. Přesně o tohle nám šlo. A vy už to teď taky víte. Děkujeme, moc nás to společně bavilo.

 

Nicole: Jsem moc ráda, že jsem se mohla osobně podílet na projektu Srdcerváči, projekt mi přinesl mnoho nových přátelství se skvělými lidmi, kteří mě obohatili svými životními příběhy. Velmi mě těší, že se mi s pomocí projektu podařilo alespoň u některých lidí změnit jejich názory, pohledy na nás lidi se zdravotním postižením nebo onemocněním.

Doufám v to, že se mi  pomocí mého osvětového článku ,,Ne každý vidí černočernou tmu'', jež jsem napsala pro Deník Srdcerváčů, podařilo, alespoň u části populace, odstranit zažité stereotypy, které je v dnešní době nepřijatelné tolerovat a je nutné vyvíjet úsilí k jejich postupnému odstraňování. Bylo by skvělé, kdyby i můj příběh pomohl některým lidem a nevzdávali se svých snů a šli za nimi, i když téměř vždy, když chce člověk něčeho dosáhnout, tak cesta je plná překážek, které jsou však překonatelné.

V neposlední řadě mi Srdcerváči přinesli možnost účastnit se stáže v advokátní kanceláři BNT. Velké poděkování patří všem, kteří se podíleli na projektu a kteří mi umožnili zapojit se do pátého ročníku, včetně bývalé paní ředitelky Hanky Potměšilové. Velký dík patří mému příteli Jiřímu Černému, který mě k projektu vloni v březnu přivedl.

Za Srdcerváče rovněž děkuji všem dárcům, kteří si zakoupili výrobky a zážitky z katalogu a díky nimž se podařila vybrat nezanedbatelná částka, která pomůže zdravotně postiženým podnikatelům a zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají ve svých společnostech více jak 50 % osob se zdravotním postižením. 

 

Zuzka: K čemu jsem dospěla,  když si vyhodnocují, co mi přineslo působení v projektu Srdcerváči?

Přineslo mi to mnoho pozitiv.

Setkávání s inspirativními lidmi, zajímavé mediální aktivity, skvělé připravené workshopy. Nejen, že jsem se dozvěděla nové věci, které mohu uplatnit ve svém životě, ale též jsem si uvědomila svoje silné stránky. Navrácení pracovních kompetencí po náročné léčbě hodnotím jako velký přínos pro mne osobně. 

Na počátku projektu jsem měla sdělit i svoje přání. Tím bylo vydat moji knihu. Abych mohla do věnování napsat "Milošovi s láskou věnuje ....".  Kniha už je skoro napsaná. Nyní ji už dopisuji!

To vše bylo pro mne půl roku krásného života. Života, který jsem mohla tady jeste pobývat, s prima lidmi a dokonce i mnohým být nápomocna či je na jejich třebas též nelehké cestě motivovat. Jsem hrdým Srdcerváčem 2017!

 

Pavel: Bylo velmi přínosné potkat nové lidi, velmi úspěšné (daleko úspěšnější než já) a skromné. Snad jsem někomu svým příběhem ukázal, že se dá skloubit několik aktivit. Vyzkoušel jsem si jaké to je být živém vysílání v rozhlase (to byla úžasná zkušenost) a poté velmi milé reakce na toto vysílání od lidí, kteří to náhodou slyšeli. Rád bych popřál novým Srdcerváčům hodně štěstí a takovou partu, jako byla ta letošní.

 

Tomáš: Srdcerváči mě v mnohém posunuli. Jsem rád za veškeré nové kontakty a další zviditelnění mé práce a mého sportování. Na školeních jsem si rozšířil obzory, a některé poznatky jsem začal využívat. S NFOZP jsem navázal užší spolupráci kvůli dceřinému webu. Naši inzerenti totiž často hledají handicapované zaměstnance, co mohou chodit nebo mají jen lehké postižení, kdežto nám se hlásí spíše vozíčkáři nebo kolegové s těžšími vadami.  S NFOZP si tedy můžeme předávat kontakty a zkušenosti tak, aby lidé s handicapem skutečně nalezli pracovní uplatnění. A příštím Srdcerváčům přeji, aby je to také někam posunulo.

 

Honza P.: Moji letošní Srdcerváči byli ... komplikovaný, protože se díky problémům na mojí straně, odsunutí mistrovství světa na prosinec posunuli Srdcerváči na třetí místo za rodinu a plavání. Příprava dostala přednost. Což jak pro mě tak pro Srdcerváče znamenalo sice spolupracovat, ale jen dálkově.
Ale! I tak to pro mě znamenalo, že jsem dostal šanci poznat spoustu úžasných a inspirativních lidí.
A to mi do budoucna dával naději, ze se všechno to jsme chtěli udělat a dělat spolu nějak zadaří :).

 
Vaši Srdcerváči
 
 
 

Sledujte nás na sociálních sítích!